Kdo jsme?

Jsme otevřené společenství lidí různých generací a národností, které spojuje dohromady hlavně upřímná víra v trojjediného Boha. Pro sbor v Havířově-Suché je typická rodinná atmosféra, která ve spojení s tradiční luterskou zbožností přibarvenou pietistickými prvky tvoří živé, ačkoliv nepříliš početné společenství.

Jsme součástí Slezské církve evangelické augsburského vyznání, která vyrůstá z apoštolského učení, které vyzdvihla reformace a probuzenecká hnutí. Jako součást všeobecné církve Kristovy touží naplňovat poslání: čistě zvěstovat evangelium, náležitě vysluhovat svátosti a žít životem Božího lidu skrze uctívání trojjediného Boha, vzájemnou službu v lásce, pomoc potřebným a získávání a vyučování Kristových učedníků. To vše realizuje v duchu   motta „Obdařeni vírou – povoláni ke službě“. Základem učení církve je Bible, to jest inspirované a bezchybné Boží slovo. Církev se hlásí k odkazu Augsburského vyznání z r. 1530, jakož i k dalším symbolickým knihám tohoto vyznání, které tvoří výraz historické a duchovní souvislosti s učením Dr. Martina Luthera.

Proč sušská rybka?

sušská symbolizuje naši regionální příslušnost. Naše společenství věřících působí v regionu Prostřední, Dolní a Horní Suché. Tj. obcí s bohatou historií, které spojuje řeka Sušanka a doznívající důlní činnost zdejších šachet. Původně byly všechny tyto tři obce zcela samostatné, ale v současné době jsou Prostřední a Dolní Suchá včleněny do nejmladšího města České Republiky – Havířova. Horní Suchá byla k Havířovu přičleněna roku 1975, stejně jako předcházející dvě obce, ale po revoluci v roce 1989 se jako jediná osamostatnila.

rybka symbolizuje naši duchovní příslušnost. Rybka je totiž po kříži druhým nejvíce rozšířeným křesťanským symbolem. A jelikož se hlásíme k učení Kristovu, proto jsme pro náš web zvolili právě tento symbol. Původ symbolu můžeme spatřit v tom, že jednak řada Kristových učedníků byla původní profesí rybáři a Pán Ježíš všechny své učedníky označoval za rybáře lidí, a také řecké slovo Ichthys (ΙΧΘΥΣ, ryba) je zkráceninou pro obrat Ježíš Kristus, Syn Boží, Spasitel.

Historie

Sušská vrchnost i její poddaní se k reformaci přihlásili již v 16. století a postupně získali pod svou správu i zdejší kostel. Odebrán jim byl dne 26. března 1654, kdy jej náboženská komise uzavřela. Ještě dlouho poté však vlastníci Dolní a Horní Suché podporovali evangelíky: v letech1654-1664 se na dolnosušském zámku ukrýval evangelický kazatel Jan Pragenus, učiteli vlastníků Horní Suché, Golkovských a Harasovských, byli luteránští kněží Samuel Fiducius a Alexandr Pragenus. Po dlouhých letech protireformace na základě vydání Tolerančního patentu byl v Bludovicích vystavěn evangelický kostel, který se stal centrem náboženského života pro celé široké okolí. V roce 1852 vznikla v Suché první evangelická škola, v roce 1860 byl založen hřbitov. V roce 1872 byla vybudována první dřevěná kaple. V letech 1924 – 1925 ji nahradila zděná kaple se 156 místy, přestavěná v roce 1937 na kostel. V meziválečném období v Suché dynamicky působil Svaz evangelické mládeže, mládežnický pěvecký sbor a Sdružení evangelických žen. Po válce byl prvním duchovním působícím ve sboru pastor Jerzy Czyż, který zde v roce 1946 zorganizoval první konfirmační výuku (27 dětí ze Suché a 10 ze Stonavy). 14 ledna 1949 byla úřední listinou potvrzena samostatnost farního sboru v Suché. V padesátých letech 20. století sbor čítal kolem 3500 duší. V kostele byly přistavěny balkóny. Začaly se však objevovat stále větší následky důlních škod, které byly v budově kostela postupně likvidovány; v jejich důsledku padly dvě budovy evangelických škol a časem i všechny ostatní budovy obce Prostřední Suchá. Jedinou a poslední budovou, která se zachovala podnes, je evangelický kostel, který však spolu s celým hřbitovem a okolním terénem poklesl více než o 17 metrů. Začátkem 90. let sbor získal zpět v rámci restituce mateřskou školu vystavěnou v roce 1929 a zestátněnou v roce 1960. Po přestavbě se zde nachází sborový dům s kanceláří. V roce 2001 se konala generální rekonstrukce interiéru kostela. Farní sbor v Havířově-Suché byl v letech 2003-2010 a je opět od roku 2019 sídlem Těšínsko-havířovského seniorátu.