V prvním týdnu prosince v elektronické podobě a na 1. neděli v měsíci ve verzi tištěné se ukáže nové číslo časopisu Přítel-Przyjaciel. Jeho ústřední téma tentokrát zní: „Dárek, který má cenu“ a souvisí, samozřejmě, s končícím Rokem solidarity.
W pierwszym tygodniu grudnia w wersji elektronicznej, a na 1. niedzielę w miesiącu w drukowanej ukaże się nowy numer czasopisma Přítel-Przyjaciel. Jego temat naczelny brzmi tym razem: „Dárek, který má cenu“, a ma związek, oczywiście, z kończącym się Rokiem Solidarności Wzajemnej.
Co najdete v tomto čísle
Slavnost křtu a konfirmace
Pocit vděčnosti. Milan Zielina
Dárek z nebe. Miriam Paszová
Jakým dárkem můžeme být pro bližní? Natalie Klusová
Vánoční dítě. Ilona Bužková
Czekając na najlepszy prezent. Agnieszka Macura
Když čekáme na nejhezčí dárek. Lukáš Sztefek
Čím jsou Vánoce pro klienty Slezské diakonie? Miriam Szőkeová
Święta w diakonii. Dawid Pasz
Správný Advent. Rudolf Marosz
Dárek, který jste nečekali. Viktor Szlaur, Jan Szarzec, Filip Rusnok
Nové vedení ERC
Żeby przyjemniej czas się liczyło… Janusz Kożusznik
Ženy v duchovenské službě
Režisér jako inspirující osobnost. Marek Říčan
Dárek, který má cenu! Adam Cieślar
Synod w Polsce zagłosował za ordynacją kobiet na ksieży
Ole Kristian Hallesby. Edward Mitręga
Vánoční příběh. Nikol Macoszková
S Biblí na každý den a Heslo měsíce. Vilém Szlauer
Vánoční vysílání Rádia 7
Mezicírkevní konference pastorů
Zasedání Synodu SCEAV
Níže malá ukázka z nového čísla našeho měsíčníku…
Dárek z nebe
Ležím na trávě a všude kolem se rozprostírá tma. Je hluboká noc a na nebi září hvězdy. Miliony hvězd. Prohlížím si tu krásu a v hlavě se mi rojí myšlenky. Všechny se vztahují k jednomu… Kdy najdeme lék na TU nemoc? Hrozně mě trápí celá situace, plné nemocnice, lidé trpící a umírající ve strašných bolestech. Zářící nebe, které mám právě nad hlavou, je tak klidné a tiché v porovnání s hrozným nepokojem a vřavou, jež sužují nemocnice a domovy po celé zemi. Kéž bychom měli alespoň malinkou naději, naději na záchranu, naději na život! Vtom jsem spatřila hvězdu, která začala doslova tančit po obloze, jako by měla obrovskou radost a chtěla se o ni podělit. A pak se jakoby z nebe ozvalo: „Lék je tady a je ho dost pro všechny, stačí vyzkoušet.“
Dva dny na to už neležím na louce na trávě. Koukám nahoru a nevidím nic než bílý strop, bílé stěny. Ostatně všechno kolem je bílé. Nemocniční pokoj plný doktorů a ten shon, o kterém jsem jen slyšela zdálky, se teď stal realitou. Existuje pro mne nějaká záchrana? Jaká je pravděpodobnost, že budu dál žít, a pokud ano, nebude to jen přežívání?
Vtom se nade mnou sklání postava v bílém…, že by anděl? Kromě únavy a krůpějí potu si nemohu nevšimnout ještě něčeho jiného. Z doktorovy tváře vyzařuje radost a naděje. Vzpomněla jsem si na to nebe, jednalo se o stejnou radost. A najednou z úst lékaře slyším: „Mám dobrou zprávu, byl objeven lék a je ho dost pro všechny, stačí vyzkoušet… Ale potřebujeme váš souhlas.“ Nemohu tomu uvěřit. Vlastně chci tomu uvěřit. Opravdu chci. „Pane doktore, prosím vás o ten lék…“, zašeptala jsem.
Uběhl krátký čas. Opět ležím na trávě a všude kolem se rozprostírá tma. Je hluboká noc a na nebi září hvězdy. Miliony hvězd. Prohlížím si tu krásu a v hlavě se mi rojí myšlenky. Všechny se vztahují k jednomu… Existuje naděje, existuje lék, ale spousta lidí o něm ještě neví, anebo ho odmítají, nevěří, že jim pomůže. Odmítnou mě, vysmějí se mi. Jenže… Proč by měli umírat, když mohou ŽÍT? Byla bych ještě tady, kdyby mi o něm doktor neřekl? Přece nemusel. Je to lék z nebe, není oficiální. Takovou dobrou zprávu si nemohu nechat pro sebe.
Věřím, že jste pochopili. Řeč nebyla o konkrétní nemoci nebo o konkrétním léku. Poslední dobou přemýšlím nad tím, že DOBRÉ ZPRÁVY mají tendenci šířit se velmi rychle (i když ty špatné možná ještě rychleji). Kdybych měla nějakou takovou zprávu, určitě bych si ji nechtěla nechat pro sebe. Ale musela bych být přesvědčená, že je dobrá. Musela bych z ní mít radost.
„Já jsem přišel, aby měli život a měli ho v hojnosti,“ řekl Ježíš. Říká se, že je to Dobrá zpráva. Opravdu je? Věříme tomu? Máme z ní radost? Nenechávejme si ji pro sebe. Může to zachránit spousty životů.
Miriam Paszová
Nejnovější komentáře