Menu
Vyhledávání
Kalendář
<<  Červen  >>
PoÚtStČtSoNe
     1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
Fotogalerie

Život s Bohem

Téma letošního Týdne modliteb za jednotu připravili křesťané z Brazilie

Biblický text: „Ježíš jí řekne: ‚Dej mi napít!‘“ (J 4,7)

Cesta, spalující žár slunce, únava a žízeň… „Dej mi napít!“ Tato touha je společná všem lidem...



Kdo by se napil vody, kterou mu dám já…

Cesta, spalující žár slunce, únava a žízeň… „Dej mi napít!“ Tato touha je společná všem lidem. Bůh, který se v Kristu stal člověkem (srov. J 1,14) a vzdal se sám sebe, aby mohl mít účast na našem lidství (srov. Fp 2,6-7), je schopen požádat samařskou ženu: „Dej mi napít!“ (J 4,7) A tento Bůh, který nám vychází vstříc, nám zároveň nabízí živou vodu: „Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému“ (J 4,14).

Ježíšovo setkání se samařskou ženou nás zve, abychom okusili vodu z jiné studny a nabídli přitom také trochu z té vlastní. V rozmanitosti se všichni navzájem obohacujeme. Týden modliteb za jednotu křesťanů je výsadní příležitostí k modlitbě, setkání a dialogu. Je to doba, kdy můžeme odhalit bohatství a hodnoty přítomné ve druhém, od nás se odlišujícím člověku a prosit Boha o dar jednoty.

„Kdo se napije této vody, vrací se zpět,“ říká se v jednom brazilském přísloví, používaném při loučení s hostem. Sklenice osvěžující vody, kávy nebo nápojů chimarrão (jedná se o tradiční nápoj brazilského jihu a připravuje se luhováním usušených lístků yerba maté. Běžně se popíjí společně s přáteli či rodinou) či tereré (princip je podobný jako u chimarrão, místo horké se však používá studená voda) je projevem přijetí, dialogu a soužití. Ve všech oblastech Brazílie se používá biblické gesto podání vody příchozímu (srov. Mt 10,42) na uvítanou a jako symbol sdílení.

Předkládaná studie a rozjímání textu, vybraného pro letošní týden modliteb, má jednotlivcům i společenstvím pomoci, aby si uvědomili dialogický rozměr Ježíšova projektu, kterému říkáme Boží království.

Text potvrzuje, jak je důležité znát a chápat svou vlastní identitu, aby se člověk necítil ohrožen identitou druhé osoby. Když se necítíme ohrožováni, jsme schopni zakoušet komplementaritu druhého: jak jeden člověk, tak celá kultura sama o sobě nestačí. Obraz, který se nám zjevuje za slovy „Dej mi napít!“, k nám tedy hovoří právě o komplementaritě: pít vodu ze studny někoho jiného je prvním krokem k tomu, abychom mohli zakoušet jinakost jeho bytí. To vede ke vzájemné a obohacující výměně darů. Odmítnout dary druhého znamená způsobovat společnosti i církvi veliké škody.

V textu ze čtvrté kapitoly Janova evangelia vystupuje Ježíš jako cizinec, který přichází unavený a žíznivý. Potřebuje pomoc a prosí o vodu. Žena se nachází ve své vlastní zemi, studna patří jejímu lidu a k její tradici. Přináší s sebou džbán a nic jí tak nebrání, aby se dostala k vodě. Také ona má ovšem žízeň. Setkávají se a toto setkání jim oběma nabízí nečekanou příležitost. Ježíš nepřestává být Židem jen proto, že se napil vody podané samařskou ženou. Také ona zůstává tím, kým je, a přitom dokáže přijmout Ježíšovu nabídku. Když přistoupíme na to, že každý z nás má podobné potřeby, může nás vzájemná komplementarita začít více obohacovat. Prosba „Dej mi napít!“ znamená, že jak Ježíš, tak samařská žena prosí toho druhého o něco, co sami potřebují. Slova „Dej mi napít!“ nás vybízejí, abychom uznali, že jednotliví lidé, společenství, kultury, náboženství i celé národy se potřebují navzájem.

Říct „Dej mi napít!“ znamená vykonat mravní skutek, jímž připustíme, že při plnění poslání, které církev má, potřebujeme jeden druhého. Zavazuje nás to změnit svůj postoj a odhodlaně usilovat o jednotu v mnohosti, uskutečňovanou v otevřenosti k rozmanitým podobám modlitby a křesťanské spirituality.


Církevní a náboženská situace v Brazílii

Brazílii lze označit za velmi religiózní zemi. Tradičně je také známa jako země, v níž vztahy mezi jednotlivými společenskými třídami a etnickými skupinami charakterizuje jistá srdečnost. Zároveň zde však v poslední době postupně přibývá projevů nesnášenlivosti, jak o tom svědčí vzrůstající počet násilných trestných činů zejména vůči menšinám a bezbranným obyvatelům: černochům, mladým lidem, homosexuálům, vyznavačům afrobrazilských náboženství, ženám a domorodým obyvatelům. Tyto projevy nesnášenlivosti přitom zůstávaly po dlouhou dobu skryty. Navenek se projevily – a tak představily Brazílii v poněkud odlišném světle – až po 12. říjnu 1995, kdy o svátku Panny Marie z Aparecidy jeden z novoletničních biskupů během přímého přenosu vysílaného celostátní televizí kopnul do sochy této naší národní patronky. Od té doby došlo také k dalším projevům náboženské nesnášenlivosti mezi křesťany i ze strany křesťanů vůči vyznavačům jiných náboženství, zejména afrobrazilských kultů a domorodých tradic.

Motivem takového jednání je boj s konkurencí v oblasti náboženství. Některé skupiny brazilských křesťanů si ve stále vyšší míře osvojují bojovný přístup vůči konkurenci a soupeří s ní o prostor ve sdělovacích prostředcích, o nové členy i o veřejné prostředky na financování svých akcí. Tento jev odsuzuje také papež František, když píše: „Duchovní zesvětštění vede některé křesťany k tomu, že válčí s jinými křesťany, kteří jim překážejí v jejich honbě za mocí, prestiží, potěšením či hmotným zabezpečením“ (Evangelii gaudium, č. 98).

Situace, kdy v oblasti náboženství dochází k soupeření, ovlivnila i život tradičních křesťanských konfesí, které zažívají pokles či stagnaci v počtu svých členů. Jejím důsledkem je, mimo jiné, představa, že silná a dynamická církev je taková, k níž se hlásí vysoký počet věřících. Důsledkem toho všeho je pak skutečnost, že mezi značnou částí tradičních církví panuje tendence distancovat se od úsilí o viditelnou jednotu křesťanské církve.

Toto „tržní křesťanství“ místo toho investuje do stranické politiky, v některých případech zakládá své vlastní politické strany a spojuje se s konkrétními zájmovými skupinami, jako jsou velkostatkáři, podnikatelé v zemědělství či finančníci. Někteří pozorovatelé jdou dokonce tak daleko, že hovoří o „konfesionalizaci“ politického života, která narušuje hranici oddělující stát od náboženství. Místo ekumenického smýšlení, kterému je vlastní strhávat zdi vytvářející rozdělení, tak nastupuje smýšlení „korporativistické“ a ochrana zájmů jednotlivých denominací.

Navzdory tomu, že v roce 2010 se při sčítání obyvatelstva 86,8 % Brazilců označilo za křesťany, vykazuje tato země značně vysoké číslo násilné trestné činnosti. Zdá se tedy, že pro velkou část obyvatelstva se identifikace s křesťanstvím nepromítá do nenásilných postojů ani neindikuje respekt k lidské důstojnosti. Toto tvrzení lze doložit několika údaji:

Násilí páchané na ženách: Mezi roky 2000 a 2010 bylo v Brazílii zavražděno 43 700 žen. Z celkového počtu napadených žen jich 41 % bylo znásilněno ve vlastním domově.

Násilí páchané na domorodých obyvatelích: Násilí vůči domorodcům často souvisí s velkými hydroelektrickými projekty a rozvojem zemědělství. Tato dvě odvětví představují rozvojový model, který dnes v zemi převládá, a významně přispívají k tomu, že snahy o vymezení a uznání domorodých teritorií postupují jen pomalu. Zpráva nazvaná „Násilí na domorodém obyvatelstvu v Brazílii“, kterou roku 2011 zveřejnila Pastorační komise pro půdu (Comissão Pastoral da Terra, CPT) jako organizace spojená s brazilskou katolickou biskupskou konferencí, identifikovala na brazilských domorodých územích celkem 450 probíhajících rozvojových projektů. Ty se přitom uskutečňují bez řádné konzultace s domorodým obyvatelstvem, jak o ní hovoří Úmluva 169 vydaná Mezinárodní organizací práce při OSN. Zpráva CPT rovněž odsuzuje vraždy 500 domorodců, k nimž došlo v průběhu let 2003 až 2011; 62,7 % těchto vražd bylo spácháno ve státě Mato Grosso do Sul. Na jeden rok připadá v průměru 55,8 zabitých domorodých obyvatel.

Nejrůznějším podobám nesnášenlivosti je třeba čelit pozitivním způsobem: respektovat oprávněnou rozmanitost a podporovat dialog jako stálou cestu smíření a pokoje ve shodě s evangeliem.


| Autor: jak | Vydáno dne 09. 01. 2015 | 1615 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek
Novinky
19.04.2018: Sušská rybka na Facebooku
Informujeme, že stránku našeho farního sboru najdete také na Facebooku: Sušská rybka Fb. Można tam znaleźć wszelkie aktualne informacje dotyczące życia zborowego oraz ciekawych inicjatyw, godnych polecenia.

18.03.2018: Zpráva ze života a práce sboru za rok 2017
Výroční zprávu ze života a práce sboru najdete zde.

12.12.2017: Porządek nabożeństw - 2018 - Přehled bohoslužeb

Právě vyšel nový přehled služeb Božích na rok 2018. V "papírové" podobě jej můžete obdržet od prosince v kostele při bohoslužbách nebo ve sborovém domě. Celý pořádek je ke stažení zde.


12.03.2017: Sprawozdanie z życia religijno-kościelnego Parafii ŚKEAW w Hawierzowie Suchej za rok 2016
Výroční zprávu ze života a práce sboru najdete zde.

© 2003-2019 sbor Slezské církve evangelické augsburského vyznání v Havířově-Prostřední Suché
Tento web byl vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.